Myanmar ci Barma, neboli zeme milionu pagod

Myanmar ci Barma, neboli zeme milionu pagod je jedna ze zemi Jihovychodni Asie a je velice odlisna od ostatnich zemi. Trochu jsme se obavali, ze jsme tu zrovna v obdobi voleb a ze vojenska junta, tomu nenecha moc demokraticky prubeh. Prestoze se jedna o doplnovaci volby, ve kterych se hlasuje jen o malou cast parlamentnich kresel. Opozicni strana NLD Narodni liga pro demokracii vedene Su Ťij presto vyhrala 95% hlasu a vsude se slavilo ve velkem. Mistni jsou velmi optimisticti a veri, ze to je krok k demokracii. Posledni volby se konaly roku 1990 a jejich jednoznacnym vitezem se stala NLD. Nasledna reakce junty byla prekvapujici – junta odmitla uznat vysledky voleb a predat vladu do rukou zvolenych zastupcu.

Po priletu do Yangonu jsme hned nasli ubytovani, trochu jsme se obavali, ze to nebude tak jednoduche. Hotylky totiz potrebuji licenci, aby mohly ubytovat cizince a v Yangonu je momentalne poptavka vetsi nez nabidka, diky ohromnemu vzrustu turismu v poslednioch mesicich. Diky tomu, taky vzrostly ceny a to nekolikanasobne, ale kdyz clovek hleda a neridi se jen pruvodcem, tak se da najit pokoj kolem $12. Yangon je nejvetsi mesto a je trochu hekticke, ma zajimavou architekturu z obdobi Britske kolonie a dominantou mesta je Swedagonska Pagoda. Naprosta nadhera, jen tam sedet a obdivovat tu hromadu zlata a tisice poutniku a mnichu. Theravadovy buddhismus je hlavni nabozenstvi a hlasi se k nemu kolem 89 % obyvatel.

Dalsi zastavkou byl Bagan uzemi byvaleho kralovskeho mesta Baganu pokryva plochu 42 km ctverecnych a je plny chramu a pagod. Pujcili jsme si kola a vyrazili jsme v 50 stupnich objevovat opustene chramy. Bohuzel v tomto obdobi bylo trochu mlhavo a tak jsme se zapadu slunce nedockali po oba vecery.

Jednodenni vylet mistnima pickupama jsme si udelali na nedalekou poutni horu Mt.Popa ve vysce 1250m.

Dulezita vec pri cestovani po Myanmaru je, vedet kam penize, ktere tu nechame jdou. A snazit se aby nejmensi cast penez sla vlade, bohuzel nekterym poplatkum se vyhnout neda:( Vetsina pruvodcu tomu venuje minimalne 10 stranek, ale prekvapilo nas, kolik turistu to vubec neresi.

Nekolik dni jsme zustali v Mandalay, byvalem kralovkem meste. Podle knizky ‘’Skleneny Palac’’ jsem si mesto predstavovala trochu idilicky. Ale v realite tomu bylo jinak, smog, dusno a zmatek v ulicich, motorky ze vsech stran, skoro se nedala prejit ulice. Ale kdyz jsme ochutnali u stanku v ulici chapatti s curry a pak zmrzlinu v Ice cream baru, tak jsme uznali, ze se nam v Mandalay libi.

Kdyz uz mluvim o tom jidle, tak chapatti neni typicke mistni jidlo, ale zije tu hodne indu a ve velkych mestech je hodne levnych indickych jidelen. Bohuzel mistni jidlo neni nijak extremne chutne, hlavne pokud clovek prijel z Thajska, Malajsie nebo Indie. Vetsinou vsechno chutna nasladle s tochou rybi prichuti a nezalezi, co jste vlastne jedli. Klasicke barmske curry je hodne olejnate ( az ted vime, ze olej je tam aby curry vydrzelo ve vedru a proti hmyzu a nema se tim zalit ryze)! Vetsina jidel se vari rano a tak pri dobe obeda a vecere jsou studena, coz na chuti curry neprida). K obedu jsou skoro vsude k dostani ruzne druhy nudlovych polevek, znama je napr. Mohinga nebo shan. Skoro vsude se da sehnat smazene tofu. Co nam opravdu chutnalo byl salat z listu zeleneho caje s rajcaty, cesnekem, buraky, chilli a olejem. K piti byl nejlepsi dzus z cukrove trtiny a indicky caj.

Nekolik dennich vyletu mistnima nacpanyma pickupama jsme podnikli do okolnich kralovskych mest a chramu, jako Sagaing. Vyslapli jsme si Sagaing kopec pokryty stovkami stup a peknym vyhledem.

Ostron Inwa jsme prozkoumali v kocare. Mistni vetsinou vedi, jak se vyhnout poplatkum.

Pri zapadu slunce, bohuzel opet slunce zmizelo v prachu nez zapadlo, jsme navstivili znamy U Bains most. Je 1km dlouhy a je cely ze dreva Tyk. Asi nejvic fotografovane misto v Myanmaru.

Z Mandalay do Kalaw je to asi 7 hodin jizdy, bohuzel vsechny autobusy opousti Mandalay v 7 vecer. Rozhodli jsme pro denni variantu, coz bylo nekolik preplnenych pickup a 2krat jsme se nevesli dovnitr a museli jsme na strese. Posledni 4 hodiny jizdy stoupani do hor uz jsme necejtili zadky z drevenych lavic (kdyz jsme meli to stesti a sedeli jsme na lavici) a byli jsme cely omlaceny. Kalaw horske mestecko 1300m vysoko, par dni jsme se museli vzpamatovat z te ukrutne jizdy, nez jsme vyrazili na 3 denni trek k jezeru Inle. Bohuzel jeden ten moc dobrej salat nam nejak nesedl a Allan to naprosto sklatilo. Na trek presto vyrazil, ale po 2 hodinach stoupani a 30 stupnoveho vedra uznal, ze to name cenu a vratil se dolu a do Inle prijel autobusem. Ja pokracovala s dalsimi 4 mi lidmi. Spali jsme u mistnich ve vesnici a v budhistickem klastere, cesta to byla krasna.

Jedna perlicka o rizeni- Jeden z generalu se rozhodl zmenit vse z leva do prava ze dne na den a tak se v Myanmare jezdi vpravo a vetsina vozidel ma volant take vpravo, ridici autobusu a nakladaku naji sveho pomocnika-navigatora, ktere se celou cestu vyklani bud ze dveri nebo okenka a signaly oznamuje ridici stav provozu na vozovce.

Inle Lake je misto asi nejvic navstevovane turisty v celem Myanmaru, ale je k tomu dobry duvod. Bydleli jsme ve vesnici Nyaungshwe severne od jezera. Libilo se mi tam vic nez jsem ocekavala, vesnice na kulech, vodni zahrady a rybari se svym vychytanym zbusobem padlovanim nohama. Pujcili jsme si lod v 6 ti lidech na cely den a navstivili trh ve vesnici Inthien, nekolik chramu a klasteru a mistnich workshopu.

Kdybysme meli cas, rada bych u jezera zustala dele, ale zacal nejvetsi festival roku Thingyan neboli ‘’Vodni Festival’’ a prichod Noveho roku a tim padem zacaly 10ti denni prazdniny a prestali jezdit autobusy. Koupili jsme 2 z poslednich listku na autobus do Bago.

V Bago bylo prijemne a jeste jsme meli den pred velkou vodou na odbivovani mistnich budhu a pagod ( je tu ta nejvetsi v Myanmaru).

Ve 4 rano uz jsme cekali na pickup, festival zacal, vsechno jsme zabalili do nekolika igelitovych pytlu a do vesnice Kimpun jsme prijeli promoceny. Znama ‘’Golden Rock’’ na hore Kyaiktiyo je zlata pagoda velice odlisna od ostatnich pagod, vypada, ze prepadne. A taky pored roste, bohuzel jen muzi muzou pristoupit a prilepit zlaty plisek.

Vodni festival znamena, ze vsichni maji 10 dni volna z toho se 5 dni polejvaj vodou. Ve mestech se postavi podia specialne pro polejvace a ostatni jezdej na motorkach, pickupech a nakladakach a nechaj se polejvat. Neda se utomu vyhnout. Muzika hraje vsude na plny koule a vsichni se ohrome bavi, prvni 2 dni nam to prisla taky sranda. Ale 5 dni je opravdu dost. Specialne pro ty, kteri se potrebuji nekam dostat a autobusy zadne nejzdi, jen otevrene pickup a chudaci vevnitr, to nejvic odnesou!

Poslednich par dni festivalu jsme stravili v prijemnem mestecku Mawlamyine a festival jsme si uzivali z balkonu, po 6 hodine odpoledni se prestava polejvat.

Zpet do Yangonu jsme museli ject vlakem, zeleznice je statni a tak jsme se vlakum doted vyhybali. Nocni vlak trval 12 hodin a bylo to jen neco pres 300km, jeli jsme druhou tridou a zadek nas pekne bolel z drevenych lavic. Taky se vlak pekne kymacel ze strany na stranu, takze spani se nekonalo. Posledni den v Yangonu jsme navstivili zname trziste a po indicke veceri jsme zakoncili pobyt v prijemne hospode Aung, kde maji tocene pivo Myanmar!

V Myanmaru se nam strasne libilo, vsude se mi libilo vic nez jsem ocekavala. Hlavnim duvodem byli lide, tak pretelsti a otevreni, neustale nam chteli pomahat nebo za nas plati a nebo se o nas starat.