Na jiznim ostrove jsme zacali v Kaikoure, uzasne mestecko v nadherne poloze. Meli jsme tam sraz s Pavlem, ktery o den drive pristal v Christchurchi. Krasna cesta podel pobrezi, kde clovek nevi co driv,jestli pozorovat tulene, tucnaky, albatrosy a obcas se do toho vynori nekde nejaka velryba a nebo na druhe strane vrcholky zasnezenych hor.
Dali jsme turu po pobrezi pres kolonii tulenu a zakoncili jsme to langustou k obedu (ne jen ze langusty je v mistnich vodach hojnost, ale taky jmeno mesta ,,KAI’’ znamena v maorstine jidlo a ,,KOURA’’ je langusta). Lenka s Pavlem jeli na pozorovani velryb, more bylo troche divoky a vsichni na lodi zvraceli, ale videli jednoho vorvane a ukazal i ocas.
Nalozili jsme auto, nakoupili zasoby a pokracovali k jezeru Tekapo. Mala vesnicka vedle tyrkysoveho jezera s vyhledem na zasnezene hory. Bylo krasne odpoledne, ale trochu prituhlo, v noci jsme ve spacakach klepali kosu a rano nas probudil zvlastni zvuk. Snih!! Vylejzat ze zasnezenyho stanu neni fakt sranda, hlavne se spacakama do +5 stupnu! Po teple ovesne kasi a nekolika cajich prestalo snezit a in a chvilku vysvitlo slunicko a tak jsme se rozhodli pro vyslap vrcholu Mount John. Nahore byla kavarna, pocasi se menilo kazdych par minut, ale stalo to zato, nekolikrat se nebe roztrhalo ameli jsme nadherny vyhled.
Narodni park Mt Cook byl nasi dalsi zastavkou, je to nejvyssi hora v Australasii s vyskou 3755m. Maorove ji znaji jako Aoraki (Probodavac mraku). Vystup je jen pro zkusene horolezce a tak jsme meli v planu jen celodenni vyslap s jeste lepsim vyhledem nez z vesnice Mt Cook. Bohuzel snezilo cely den a kdyz uz jsme meli skoro rozbaleny stany ’’uplne sami’’ v kempu zapadanym snehem, tak jsme si rekli, ze si nebudem hrat na hrdiny a pujdem do hostelu. Udelali jsme dobre, v noci mrzlo a jeste pripadlo. Rano nas probudilo slunicko a uplne jasna obloha a masivni vrcholy. Bylo opravdu krasne, vyskrabali jsme se nejvysse co to slo, kdyz nam byl snih po kolena, vratili jsme se dolu.
Noc ve stanu jsme si neumeli predstavit a dalsi noc v hostelu by byl moc velkej luxus a tak jsme pokracovali zasnezenou krajinou smer Wanaka. Na informacich ve Wanace nam rekli, ze vetsina treku je zavrenych kvuli lavinam a tak jsme museli vymyslet alternativu. Zarezervovali jsme si Kepler trek a Routeburn trek 2 mesice predem, abysme se tam vesli, protoze v hlavni sezone je dost casto plno i na kempovani, ale to jsme netusili ze tu bude jeste tolik snehu. Ve Wanace jsme si dali to nejlepsi kafe, zelandani jsou hrdi na svoje Flat White kafe, kavarny jsou na kazdem rohu a my si uzivame vyborne kavy kazdy den. Mezi Wanakou a Queenstonem jsme zustali par dni, dali jsme si nekolik celodennich vyslapu, plavani v bazenu a za odmenu jsme ochutnali Ferg Burger, prej nejlepsi burger na Zelandu.
Sice bylo krasne, ale snih na vrskach nerostal a my jsme sli Greenstone trek a Caples trek, misto kepleru a routeburnu. Prijemnej 4 denni trek, ale jak snih tal, brodili jsme se hodne bahnem, po ceste jsme spali v chatach, abysme jsme se netahali se stanen a bylo to prijemny, se ohrat vecer a spat v posteli.
Jeden den bylo tak krasne, ze byl;o rozhodnuto o navsteve Milford Soundu, bohuzel na trek Milford Sound se skoro neda dostat, pousti jen 40 lidi dene a vetsinou to koupi cestovka rok predem a normalni lidi se na tenhle trek nedostanou. Ale pohled na Milford Sound je uzasnej a vyrazili jsme i na vylet lodi.
Na oba ledovce na zapadnim pobrezi jsme meli krasne jasno.Fox a Franz Josef.
Dvoudenni trek Coupland, kde se clovek za odmenu muze vykoupat v horkych pramenech a po 7mi hodinach stoupani je to naprosta labuz:)
To je pro dnes vse. Je tezky popisovat takovouhle dovcu, clovek jezdi autem od treku ke treku, vsude je to krasny a vecer nekde zakempuje. A tak se podivejte na vice fotek na nasem picasu. Priste dopisu o zapadnim pobrezi a Abel Tasmanu a ochutnavce vina a super zmrzlinach. Momentalne jsme v Christchurchi a vcera jsme se rozloucili s Lenkou a Pavlem, kteri leteli pres Soul domu. Nejak rychle to uteklo a ted jsme zas my dva a v aute je nejak prazdno.
Mejte se krasne.
No comments:
Post a Comment