Ahoj pratele a kamaradi,
naposledy jsem psala z Kuala Lumpur, kde jsme byli jen na otocku, vyzvednout si vizum do Barmy, ktere nam bylo uspesne udeleno. Do Barmy letime 28.brezna z Bangkoku, jinak nez letecky se tam zatim neda dostat.
Z Kuala Lumpur jsme se pres mestecko Jerantut dostali do Narodniho parku Taman Negara. Predstavovali jsme si to trochu idilicky s tim kempovanim v dzungli. Na jedne strane reky byla turisticka vesnicka Kampung Kuala Tahan a na druhe uz jen vstup do parku. Tam se dalo kempovat, ale v kempu nam rekli, ze jsou tam divoka prasata a rozcupujou nam stan, kdyz ho tam nechame pres den. Tak, ze tam budem kempovat a rano stan zabalime a nechame si tam veci a pujdem na trek a vecer zase rozbalime. Na to nam rekli, ze si tam bohuzel veci pres den nechat nemuzem, ze nemaji uschovnu a ze bysme si museli kazde rano prevezt veci na druhou stranu reky a pak se vratit! No proste jsme nakonec nekempovali, ve vesnici jsme nasli postel za skoro stejnou cenu jako za stan (teda bez vetraku, okna a dveri) a cernej mrak se na nas akorat hnal a zacal slejvak. Cela vesnice se naplnila turisty a vecer nebyla jedna volna postel ve vesnici, a byli jsme za tu nasi radi, prselo celou noc. Rano nam bylo receno, ze Malajcum zacali tydenni prazdniny a vypadalo to, ze vetsina malajcu se rozhodla pro trekking v Taman Negara. Takze cesty byly rozbahneny a vsude strasnej rev, nastesti vsichni sli stejnej 3km okruh. My jsme meli v planu 20 km okruh, ale trochu jsme se precenili, to se proste nedalo. Cesta byla bahnita a plna korenu a podlejzani spladlejch stromu. Nebylo az takovy vedro, ale ta vlhkost nas zabijela, kazdej kilometr zdimani tricka a do toho pijavice, nastesti neskakali ze stromu jako na Borneu, ale lezli po botach a ziznivy se procucavali ponozkama. Fakt odpornej pocit:( samozrejme jsme si sebou nevzali sul (ktera jedina pomaha, kdyz uz se zakousnou) a kazdych nekolik minut jsme je odstrelovali z bot! Po 6km jsme se vysplhali na nejakej vrchol a rozhodli, ze tohle se proste neda a vratili jsme se zpet. Takhle jsme si uzili opravdovou dzungli.
V Jeratutu jel zrovna vlak smer Kota Bharu, jaky stesti. Tenhle vlak zas tak casto nejzdi a kdyz jo, tak Jerantutem projizdi ve 3 rano nebo v nejakou nelibou hodinu. Tak znama zeleznice dzungli, jizda to byla pomala, ale velice prijemna. Vlak byl plny, malajske rodiny se vraceli z dovolenych u pribuznych. My jsme byli docela hvezdy. Jedna 10ti clena rodina se kterou uz jsme se zakecali na nadrazi se s nami chtela fotit celou cestu, kazdy dite melo svuj smart phone.
V Kota Bharu jsme nasli ubytovani, odhodili batohy a rovnou jsme nabehli na nocni trziste s jidlem. Nikdy nezapomenu na grilovany krevety, ktere jsem tu jedla, kdyz jsem byla v Malajsii poprve. K veceri jsme si dali modrou ryzi varenou v kokosovem mleku (mistni specialita) s krevetovym curry a i dokonce meli zakusky!
Dalsim fascinujicim mistem v Kota Bharu je centralni trziste asi nejpestrejsi trh v Malajsii. Prodavaji zeleninu a ovoce, maso, koreni a latky. Nakoupili jsme 2 igelitky ovoce a Allan udelal ovocnej salat. Hned jak jsme dojedli, tak to v nas zacalo bublat, me bylo jen nevolno, ale Allan prosedel zbytek dne na zachode a slo to ven vsema otvorama!
Druhy den uz bylo lepe a my jsme se museli rozloucit z Malajsii. Vyrazili jsme brzy rano, meli jsme pred sebou dlouhy den. Jeli jsme pres hranicni prechod Rantau Paniang- Sungai Golok a pres Hat Yai a Pak Bara a stihli jsme posledni lod na ostrov Koh Lipe.
Ostrov Koh Lipe lezi v nejjiznejsi casti Thajska. Je soucasti souostrovi Tarutao. Tak trochu jsme ocekavali ten opravdovej raj na zemi. Skoda, ze jsme tady nebyli o nekoli let drive. Z bambusovych chatek na plazi se staly betonove rezorty. More ma porad krasnou barvu a je ciste, ale ostrov trochu nezvlada odpadky a ve vnitrozemi se to vsechno hazi na hromady. Ubytovani jsme si nasli ve vnitrozemi ostrova, bohuzel ceny na plazich jsou opravdu premrstene a ani nema cenu smlouvat na nasi cenu bysme se nikdy nedostali.
Zpatky do Hat Yai a nocnim autobusem do Ranongu, hranicni mesto s Barmou. Tam jsme zamirili na ostrov Koh Payam, kde jsme ten raj nasli. Klidek a pohoda, elektrika jen 3 hodiny denne a pekny levny bambusovy chatrcky a nadherny zapady slunce.
Za par dni letime do Barmy, tak se moc tesime a asi o nas mesic neuslysite!
Mejste se fajn.
Zdravi Monika a Allan
Zdravím z Prahy! Kuala Lumpur si píšu jako jeden z potenicálních cestovatelských cílů - každý správný lump by alespoň jednou v životě měl zavítat do Kuala Lumpur, no ne?
ReplyDeletePrádelna v džungli a navíc s pijavicemi zní hrozně, to v Praze máme
poslední týden krásně, což ale trochu kazí skutečnost, že jsem dostudoval na jedné ze škol a v uvolněné kapacitě mě nyní vykořisťuje jedna zlá advokátní kancelář. Nicméně je tady internet a oblíbený cestovatelský blog nabízí zajímavé čtení, takže dobrý... prozatím se s Vámi loučím válečným pokřikem: "Go Ipswich!"