Ahoj vsichni. Doufam, ze se dobre dari a vsichni uzivate leto v plnem proudu. Tentokrat pisu naposledy a to o nasem poslednim tydnu ve vychodni Kanade. Letenku jsme si mohli pridat za £25 a tak jsme se rozhodli vychodni Kanadu na tyden okouknout.
Z Calgary jsme leteli do Toronta, tam jsme chvili mysleli, ze jsme pristali nekde v Singapuru, bylo 38 stupnu a 80% vlhkost vzduchu. Vyzvedli jsme si luxusni auto Chevrolet town&country s 93km na tachometru a neuveritelnym prostorem.
Jeste ten den jsme prijeli k Niagarskym vodopadum, Kanadska strana je docela velkej kyc, ale vyhled na vodopady je podle me lepsi nez ze strany Americke. V noci byly vodopady barevne osvicene a vypadalo to lepe nez pres den. Bylo hodne vody a vodopady byly vetsi nez jsem si je predstavovala. Taky na nas z krovi vyskocil medved myval.
V Torontu jsme stravili par hodin jedno pozdni odpoledne. Je to nejvetsi Kanadske mesto a z pohledu turisty, tam toho moc zajimaveho k videni neni. Asi nejvetsi atrakci je CN Tower, je jednou z nejvetsich budov na svete.
Ottawa je hlavni mesto Kanady, je to jedno z hlavnim mest, ktere by nikdo netipoval hlavnim mestem, jako napr. Camberra v Australii nebo Bern ve Svycarsku. Libilo se nam na trzisti s mistnimi produkty Byward a nekolik zajimavych kolonialnich vladnich budov. A prekvapilo nas neuveritelne mnozstvi homelesaku, celkove jich bylo hodne v Kanade, ale v Ottawe asi nejvic.
Meli jsme jeste 3 dni pred sebou a Montreal a Quebec city. Rozhodli jsme se stravit jeden den nekde v prirode u jezera a tak jsme navstivili Saint Maurice National Park. Kempovali jsme v parku a na informacich nam doporucili 15km okruh jako trek. Byl to nas posledni trek a byl silenej. Cesta byla uplne nova a asi potrebovali nekoho na proslapnuti cesty. Cesta byla lesem nahoru a dolu, pres kameny a koreny a slibovane vyhledy se nekonaly. Druhy den jsme si ale zlepsili naladu u jezera Lak de Eduard.
Qubec city je krasne stare mesto v kanadsko-francouzskem state Quebec. Lide, priroda i architektura jsou presne jako ve Francii. A stejne jako ve Francii, vetsina lidi nemluvi anglicky, coz je docela sokujici, kdyz zbyvajicich 75% Kanady se uci francouzky ve skole a vetsina z nich mluvi plynule francouzky. Vsechny znacky a informace jsou v obou jazycich, ale jak clovek prejede do statu Quebec, tak existuje jazyk jen jeden. Vybrali jsme dobrou sobotu na navstevu, ne jen ze hrali v parku Pink Floydi ( teda jen Roger Waters), ale pripravovalo se na zavod plachetnic do St.Malo ve Francii, zavod se kona kazde 4 roky. A tak jsme se po zmrzline, nekolika pivech a mistni specialite Poutine (hranolky polite omackou s kousky syra) pripojili k 20 000 lidi sedicich v parku, kde jsme neco z koncertu slyseli.
Posledni den jsme venovali Montrealu. Musim rict, ze jsem vzdycky ocekavala, ze to bude uzasne mesto plne krasne francouzske architektury a charakteru. Trochu jsme byli vsichni zklamani. Po projiti stareho centra jsme mysleli, ze jsme asi sli spatne a centrum jsme vynechali. Takovych turistu s mapou, tam bylo vic a vsichni chodili dokola stareho centra a rikali si, to je asi ono. Montreal je urcite kulturne zajimave, hodne festival a pored se neco deje. Mestu jsme dali sanci jeste druhy den a zasli jsme do Latinske ctvrti a Cinske ctvrti. Ale bylo tam hodne zajimaveho street artu.
Trochu vzruso byla nase posledni noc. Nejdriv bylo v planu prespat nekde v aute za mestem, ale uznali jsme, ze sprcha pred odletem by bodla a misto na zabaleni batohu taky a po dalsim horkem dni jsme meli hroznou chut na studene pivo. Nasli jsme jeden kemp asi 30 km od centra, kde vetsina lidi zila v karavanech. A vsichni nam tam prisli uplny blazni:) Ale zakoncili jsme nas vylet studenym pivem.
Jeste ten den jsme prijeli k Niagarskym vodopadum, Kanadska strana je docela velkej kyc, ale vyhled na vodopady je podle me lepsi nez ze strany Americke. V noci byly vodopady barevne osvicene a vypadalo to lepe nez pres den. Bylo hodne vody a vodopady byly vetsi nez jsem si je predstavovala. Taky na nas z krovi vyskocil medved myval.
V Torontu jsme stravili par hodin jedno pozdni odpoledne. Je to nejvetsi Kanadske mesto a z pohledu turisty, tam toho moc zajimaveho k videni neni. Asi nejvetsi atrakci je CN Tower, je jednou z nejvetsich budov na svete.
Ottawa je hlavni mesto Kanady, je to jedno z hlavnim mest, ktere by nikdo netipoval hlavnim mestem, jako napr. Camberra v Australii nebo Bern ve Svycarsku. Libilo se nam na trzisti s mistnimi produkty Byward a nekolik zajimavych kolonialnich vladnich budov. A prekvapilo nas neuveritelne mnozstvi homelesaku, celkove jich bylo hodne v Kanade, ale v Ottawe asi nejvic.
Meli jsme jeste 3 dni pred sebou a Montreal a Quebec city. Rozhodli jsme se stravit jeden den nekde v prirode u jezera a tak jsme navstivili Saint Maurice National Park. Kempovali jsme v parku a na informacich nam doporucili 15km okruh jako trek. Byl to nas posledni trek a byl silenej. Cesta byla uplne nova a asi potrebovali nekoho na proslapnuti cesty. Cesta byla lesem nahoru a dolu, pres kameny a koreny a slibovane vyhledy se nekonaly. Druhy den jsme si ale zlepsili naladu u jezera Lak de Eduard.
Qubec city je krasne stare mesto v kanadsko-francouzskem state Quebec. Lide, priroda i architektura jsou presne jako ve Francii. A stejne jako ve Francii, vetsina lidi nemluvi anglicky, coz je docela sokujici, kdyz zbyvajicich 75% Kanady se uci francouzky ve skole a vetsina z nich mluvi plynule francouzky. Vsechny znacky a informace jsou v obou jazycich, ale jak clovek prejede do statu Quebec, tak existuje jazyk jen jeden. Vybrali jsme dobrou sobotu na navstevu, ne jen ze hrali v parku Pink Floydi ( teda jen Roger Waters), ale pripravovalo se na zavod plachetnic do St.Malo ve Francii, zavod se kona kazde 4 roky. A tak jsme se po zmrzline, nekolika pivech a mistni specialite Poutine (hranolky polite omackou s kousky syra) pripojili k 20 000 lidi sedicich v parku, kde jsme neco z koncertu slyseli.
Posledni den jsme venovali Montrealu. Musim rict, ze jsem vzdycky ocekavala, ze to bude uzasne mesto plne krasne francouzske architektury a charakteru. Trochu jsme byli vsichni zklamani. Po projiti stareho centra jsme mysleli, ze jsme asi sli spatne a centrum jsme vynechali. Takovych turistu s mapou, tam bylo vic a vsichni chodili dokola stareho centra a rikali si, to je asi ono. Montreal je urcite kulturne zajimave, hodne festival a pored se neco deje. Mestu jsme dali sanci jeste druhy den a zasli jsme do Latinske ctvrti a Cinske ctvrti. Ale bylo tam hodne zajimaveho street artu.
Trochu vzruso byla nase posledni noc. Nejdriv bylo v planu prespat nekde v aute za mestem, ale uznali jsme, ze sprcha pred odletem by bodla a misto na zabaleni batohu taky a po dalsim horkem dni jsme meli hroznou chut na studene pivo. Nasli jsme jeden kemp asi 30 km od centra, kde vetsina lidi zila v karavanech. A vsichni nam tam prisli uplny blazni:) Ale zakoncili jsme nas vylet studenym pivem.
Nas let mel letet v 8 vecer do Londyna a mame v 11 vecer do Parize. Jeste jsme se divili jak se setmelo brzy po ceste na letiste. Prisla, ale silena bourka, hromy, blesky a vsechny lety byly o nekolik hodin zpozdene. Allana tata nam zaridil pristup do salonku Air Canada a tam jsme si alespon spravili naladu. Mama nakonec odletela s Air France s 2 hodinovym zpozdenim. Ale nas let presunuli az na dalsi den. Sice nam zaplatili noc v hotelu, ale zrusili letu vic a nez se vsechno vyridilo, bylo 3 rano. A tak jsme na spanek meli jen nekolik hodin, pred navratem na letiste. V Londyne jsme cekali dalsich nerkolik hodin na autobus a do Norwiche jsme prijeli v 5 rano uplne hotovy.
Tak tot vse. Dekuji vsem, kteri nasi cestu sledovali. Tohle byla nase posledni dlouha cesta a ted se pokusime zacit zit normalne a jezdit na dovoleny:) (Jeste nevime jestli nam to pujde)
Momentalne pisu z Francie. Byli jsme na svatbe kamaradu Gregga a Lisy na zamku ve vesnici Riberac. Jeli jsme Eurostarem a TGV a zbytek stopem. Bylo to nadherny!
Mejte se krasne a brzy na videnou v Praze.
Zdravi Monika a Allan
No comments:
Post a Comment